sobota 2. srpna 2014

Pustevny...

Ahoj všem.
*
Tak jsem tu zase a opět z příspěvkem z výletu. 
Ve čtvrtek jsme totiž vyrazily na Pustevny. 
Cíl byl vyjet lanovkou nahoru na Pustevny, pak se projít na Radhošť (4km) a z něj pak pěšky zase dolů (5km). 

Tentokrát nám však počasí moc nepřálo (popíšu v příspěvku).

Nechtěla jsem jet autem, chtěla jsem to pojmout opravdu jako pravý výlet, navíc, měla jsem v plánu si dát aspoň pivo. 
Tak jsme si vše hezky naplánovaly a v 7 ráno vyrazily na cestu. A Laura jela s námi (jak jinak).
Už ráno počasí vypadalo všelijak, bylo nám jasné, že podobné výhledy jako jsme měli např. z Javorového se konat nebudou. 

Nejdřív jsme jely autobusem do Havířova, z Havířova pak autobusem do Frenštátu pod Radhoštěm, tam jsme měly mít spoj do Trojanovic k restauraci Ráztoka, kde to je kousek k lanovce na Pustevny. To se však nekonalo, protože od Čeladné až do Frenštátu to byly samé uzávěrky silnic a jednosměrné provozy řízené semafory s extra dlouhou čekací dobou, takže náš autobus měl 40 minut zpoždění (ať žijou České dráhy!!!), no takže přípoj k Ráztoce jsme samozřejmě nestihly. 
Přijely jsme do Frenštátu, a začalo k tomu všemu ještě lít jako z konve. Než jsme se zorientovaly kde jsme a kdy nám jede další spoj k lanovce, byly jsme promočené až na kost. 
Rozhodly jsme se dojet na vlakové nádraží a tam, že se během hodinky (za kterou jel další spoj k lanovce) rozhodneme, zda pojedeme domů nebo pokračujeme ve výletu. Déšť ustál, takže jsme pokračovaly ve výletu. 

Podařilo se nám dostat k lanovce, konečně! Sice jsme měly jet nahoru už v 9 hodin, nevadí, vyjely jsme až v 11. Ty výhledy, které se nám ale naskytly, byly neuvěřitelné. Vše jsem musela řádně dokumentovat. Byla taková mlha, že to bylo někdy až strašidelné. Nevěděly jsme, kam nás lanovka vůbec veze.

Dojely jsme zdárně nahoru. Prošly jsme se po Pustevnách, hlavně nás zajímaly známé vily Maněnka a vyhořelý Libušín (nyní v rekonstrukci). 
Zase začalo pršet, tak jsme se rozhodly zajít si na polévku a pak se zase rozhodnout co dál. 
Pršet přestalo, tak jsme se vydaly na Rahošť. 
Celou cestu se měnilo počasí, chvíli pršelo, pak bylo jak ve skleníku, pak zas bylo hezky. Mlha nás ale pronásledovala pořád. Chtěly jsme se kochat krásnými výhledy do údolí a na další hory, místo toho jsme viděly jen přírodu v mlze. 
Vše jsem fotila a jak jsem si ty fotografie prohlížela, i toto má své kouzlo.

Cestou na Radhošť jsme se zastavily u sochy Radegasta. Na vrcholu Radhoště jsme se pak zastavily u sochy sv. Cyrila a Metoděje a nahlédly do kapličky, která stojí poblíž. Bohužel, vysílač jsme v té mlze už neviděly, stejně tak chatu Radegast, kterou jsme viděly, až když jsme do ni vlezly. A hned zase vylezly, protože nás "vyhodili" se psem, a to mě dost tedy urazili.

Tak jsme šly hladové, žížnivé a bez odpočinku zase dolů. Bylo nám divné, proč nikdo nejde cestou, jakou jsme chtěly jít my, ale že se všichni vrací na Pustevny. Po pár metrech na naší trase mi to bylo jasné. 4km přes les, úzkou příkrou cestičkou kámen na kameni, přes které proudila dešťová voda, samé bláto, vše klouzalo, navíc tma jako pytli, díky mlze jsme neviděly vůbec kde jsme, viděly jsme jen cestu po které jsme šly, já v botách, které mě už odíraly a se psem v mikině, kterého jsem celou dobu musela nést. Navíc nikde nikdo. Fakt to bylo dost strašidelné, navíc jsme vůbec nevěděly, zda jdeme dobře a kam vůbec dojdeme.

Ale po 2 hodinách jsme naštěstí došly dolů zpět k Ráztoce. Tam si už spokojeně vychutnaly jídlo a to pivo. A já si vydudrala nový krygl Radegast.

Tady je pár snímku, které jsem zachytila.





































To bílé za mnou není bílé pozadí, ale mlha.


Tady chata Radegast v mlze.


Socha sv.Cyrila a Metoděje a za ní, v mlze, kaplička.


Vysílač na Radhošti v mlze.


A cesta zpět pralesem.





Konečně ve vlaku, spokojená a unavená. Laura u já máme obě puchýře na nohou.


Nakonec byl výlet fajn, ta příroda byla opět nádherná (i v té mlze). A nohy mě bolí ještě teď. Tak jdu na kutě, snad to bude zítra lepší. 
*
Přeji Vám krásné snění. Reny®

Žádné komentáře:

Okomentovat